Šumava, která nezmizela

Po stopách zaniklých osad Šumavy. Knížecí Pláně, Bučina a místa, která pohltila železná opona

Šumava je krajinou hlubokých lesů, rašelinišť a tichých hor. Jen málokdo si však při pohledu na její rozlehlé pláně uvědomí, že ještě před několika desítkami let zde stály vesnice plné života. Místa, kde fungovaly školy, hospody, pošty, kostely i hotely. Dnes po nich často zůstaly jen základy budov, staré hřbitovy a vzpomínky pamětníků.

Vypravili jsme se po stopách několika zaniklých osad v srdci Šumavy.

Bučina – kdysi živé horské středisko

Naše cesta začíná na Bučině v nadmořské výšce přibližně 1180 metrů. Dnes zde stojí hotel Alpská vyhlídka, ale ještě před druhou světovou válkou zde bývala rozsáhlá horská osada.

Na Bučině fungovalo několik hotelů, pošta, celní úřad, finanční stráž a dokonce i kadeřnictví. Místo bylo oblíbeným cílem turistů a návštěvníků z celé Evropy.

Po roce 1948 však přišel zásadní zlom. Vznik hraničního pásma a budování železné opony znamenaly konec většiny osad v blízkosti hranic. Obyvatelé byli vystěhováni a domy postupně zmizely z mapy.

Knížecí Pláně – vesnice pro pět set obyvatel

Další zastávkou jsou Knížecí Pláně. Tato osada vznikla v době rozvoje schwarzenberského lesního hospodářství. Právě Schwarzenbergové zakládali od 18. století na Šumavě nové dřevařské osady, aby měli lesní dělníci kde žít.

Na Knížecích Pláních žilo podle historických záznamů až pět set obyvatel. Nechyběla hospoda, řezník, škola ani kostel svatého Jana Křtitele.

Dnes zde návštěvníka překvapí především rozlehlá pláň a samota místa. Jen těžko si lze představit, že kam až oko dohlédne, stávaly kdysi domy a hospodářská stavení.

Kostel, který musel zmizet

Dominantou Knížecích Plání býval kostel svatého Jana Křtitele postavený v 19. století. Po vzniku hraničního pásma však padl za oběť bezpečnostním opatřením komunistického režimu.

Armáda kostel zbořila a jeho stavební materiál byl rozvezen do okolí. Zachoval se pouze vzácný alianční erb Schwarzenbergů a Lichtenštejnů, který byl po roce 1989 nalezen pod troskami a vrácen na své místo.

Právě tento erb dnes připomíná slavnější časy kdysi významné horské osady.

Hřbitov jako tichý svědek minulosti

Jednou z nejdojemnějších zastávek je místní hřbitov. Po desetiletí chátral a zarůstal vegetací. Díky iniciativě bývalých německých obyvatel a jejich potomků byl po roce 1990 obnoven.

Dnes je pietním místem, kam se pravidelně vracejí rodáci i návštěvníci Šumavy.

Mezi náhrobky si člověk uvědomí, že za každou zaniklou vesnicí byly skutečné lidské osudy, rodiny a generace lidí, kteří zde prožili celý svůj život.

Železná opona změnila tvář Šumavy

Po únoru 1948 se pohraniční oblast proměnila v přísně střežené území. Postupně vznikaly ploty, drátěné zátarasy a později i elektrifikované bariéry.

Mnohé obce ležely přímo v zakázaném pásmu. Obyvatelé museli odejít a domy byly ponechány svému osudu. Některé byly zbořeny, jiné posloužily jako cíle vojenských cvičení.

Krajina, která byla po staletí osídlena, se během několika let vylidnila.

Horní Světlé Hory – škola bez dětí

Další zastávkou jsou Horní Světlé Hory. Dnes zde návštěvníci naleznou především pozůstatky bývalé školy.

Obec vznikla jako osada dřevorubců a většinu obyvatel tvořilo německy mluvící obyvatelstvo. Z téměř pěti set obyvatel zde podle historických údajů žili pouze dva Češi.

Stejně jako mnoho dalších šumavských sídel zmizela i tato obec po vybudování hraničního pásma.

Pašeráci a Král Šumavy

Pohraniční kraj měl vždy své příběhy. V dobách Rakouska-Uherska a první republiky zde působili pašeráci, kteří přes hranice převáželi tabák, látky, alkohol nebo cukrovinky.

Po roce 1948 se však pašovaly především lidské osudy. Převaděči pomáhali lidem dostat se za hranice na Západ.

Právě zdejší krajina dala vzniknout legendě o Králi Šumavy, která dodnes patří k nejsilnějším příběhům českého pohraničí.

Hůrka – slavná sklárna u jezera Laka

Na závěr cesta vede do zaniklé obce Hůrka poblíž ledovcového jezera Laka.

Hůrka byla ve své době známá po celé Evropě díky výrobě benátských zrcadel. Fungovala zde významná sklárna, hotel s vlastní elektrárnou a dokonce i takzvaný turecký dům určený obchodním partnerům z Orientu.

Dnes je místo obklopené nádhernou přírodou a patří k nejpůsobivějším zastávkám celé trasy.