Gustavsthal – zaniklá papírna Hamry

🏭 Gustavsthal – zaniklá papírna Hamry

V údolí řeky Úhlavy, mezi šumavskými lesy poblíž Hamrů, kdysi stávalo místo, kde se dřevo měnilo v papír a voda poháněla kola průmyslu – papírna Gustavsthal.
Dnes už zůstaly jen zdi a ticho, ale když zavřeš oči, možná stále uslyšíš šum kanálů a rytmus strojů, které dávaly práci desítkám lidí.

⚙️ Zrození papírny

Podnik založil v letech 1882–1884 Julius Otto Petzoldt, jenž zde vybudoval brusírnu bílé dřevoviny.
Místo bylo vybráno s rozmyslem – kolem husté šumavské lesy poskytovaly dřevo a řeka Úhlava dodávala vodní energii.
Tři dlouhé kanály přiváděly vodu k třem turbínám, které vyráběly elektřinu nejen pro továrnu, ale i pro okolní domy a Hamry.

Už na přelomu století měla továrna tři brusy a dva stroje na výrobu lepenky, a dřevovina se vyvážela až do Saska.
Byl to prosperující podnik, jehož komíny a dým symbolizovaly moderní Šumavu přelomu 19. a 20. století.

🏗️ Rozvoj a zlaté období

Roku 1901 papírnu převzal Hugo Fischer, zkušený podnikatel, který ji rozšířil o kotelnu a vysoký komín.
V roce 1911 založil původní majitel Ing. Petzoldt společnost s ručením omezeným pod názvem:

„Továrna na dřevovinu a elektrochemická továrna Gustavsthal“ (Holzstoff und elektrochemische Fabrik Gustavsthal)

Společnost měla základní kapitál 320 000 korun a vyráběla nejen dřevovinu, ale také kyslík, vodík a další chemické produkty.
Podle kupní smlouvy z listopadu 1911 odkoupila společnost papírnu od Huga Fischera za 350 000 K.

V letech 1912–1913 probíhala rozsáhlá modernizace – přistavěly se sklady, kompresní místnost, dílna, čistírna dřeva i nová parní strojovna.
Papírna se stala jedním z nejmodernějších provozů svého druhu v celém regionu.

🚠 Lanovka z Hamrů

Aby se zlepšila doprava materiálu, vznikla mezi lety 1919–1922 lanová dráha spojující papírnu s nádražím Hamry–Hojsova Stráž.
Byla podobná známé petřínské lanovce – dřevěné pražce, kovové lano, nosné konstrukce.
Dodnes jsou v terénu patrné zbytky trasy lanovky, které tiše připomínají dobu, kdy Šumava dýchala rytmem strojů.

💼 Obchod, změny a krize

Po první světové válce otevřela továrna obchodní zastoupení v Praze, kde prodávala dřevovinu, ruční i strojní lepenku.
Firma se ale postupně zadlužila a v roce 1930 postoupil Ing. Petzoldt svůj podíl JUDr. Stanislavu Koutkovi, řediteli kartelu výrobců lepenky Kartonia.
Ten o několik let později odkoupil i přilehlou pilu Horník (č.p. 58).

V roce 1937 papírna nesla nový název:

„Továrna na dřevovinu, lepenku a elektrochemické výrobky Gustavsthal“

Výroba chemikálií skončila už v roce 1931 podle kartelových dohod a podnik se zaměřil na lepenku a stavební materiály.

⚡ Temné časy okupace

Po připojení pohraničí k Německu (1938) převzala správu továrny rodina Weiss.
Dne 22. června 1939 JUDr. Koutek prodal závod firmě Weiss za 600 000 Kčs, přičemž firma převzala její dluhy.
Ředitelem se stal Karel Weiss, prokuristou Josef Lerach. Po Weissově smrti v roce 1942 podnik vedly jeho žena Eugenie a dcera Marie Wolfová.

Papírna fungovala po celou dobu okupace bez větších zásahů, přesto však šlo o temné období plné nucených převodů a tlaků.

🇨🇿 Osvobození a poválečné roky

Po konci války, 8. května 1945, vydal ONV v Plzni zajišťovací příkaz a továrna byla převzata pod národní správu.
Správcem se stal Bedřich Chlup. O navrácení majetku požádal opět JUDr. Koutek s tvrzením, že k prodeji došlo pod nátlakem německých úřadů.

V letech 1945–1948 byl podnik veden pod názvem „Úhlavský mlýn, továrna na dřevovinu a lepenky spol. s r. o.“
Po únoru 1948 však přešla továrna do národní správy Západočeských papíren.
JUDr. Koutek se ještě pokusil o navrácení majetku, ale marně – doba už patřila jiným.

🕳️ Úpadek a ticho po strojích

Po válce se výroba postupně omezovala. Roku 1967 byla papírna definitivně uzavřena a převedena pod Západočeské státní lesy.
Dva katry zde ještě nějaký čas řezaly kulatinu, ale 31. 12. 1975 byl provoz ukončen.
Z areálu se postupně ztrácelo vybavení, sušárna byla rozebrána a objekt začal chátrat.

Později se stal majetkem JZD Janovice, které už areál neudržovalo.
Dnes z továrny zůstaly jen zdi, torzo komína a pár základů, zarostlých v zeleni u silnice směrem na chatu Hamry.

🌲 Kouzlo a paměť místa

I když z Gustavsthalu zůstaly jen ruiny, místo má své zvláštní kouzlo.
Ticho lesa tu přehlušilo šum strojů, ale mezi kameny se pořád skrývá příběh lidské vynalézavosti, práce a zániku.
U silnice dnes stojí informační tabule a přístřešek pro turisty, kteří sem přicházejí připomenout si historii, kterou voda Úhlavy dávno odnesla – ale nevymazala.