Knížecí Pláně
Knížecí Pláně – tichá krajina příběhů uprostřed Šumavy
Knížecí Pláně (německy Fürstenhut) dnes působí jako otevřená, klidná a téměř prázdná horská planina u hranice s Německem. Jen vítr tu šumí v trávě a široký obzor se otevírá k Luznému a dál do nitra Šumavy. Je těžké si představit, že zde kdysi bývala živá obec, rušná, s kostelem, školou, hospodami, mlýnem i pilou – a stovkami obyvatel. Dnes zde z původní vsi nezůstalo téměř nic. O to silnější je však atmosféra tohoto místa.
Vznik osady: dřevaři, lesy a šlechtický plán
Konec 18. století přinesl významný rozvoj dřevařství v šumavských pohraničních lesích. Právě tehdy bylo místo, tehdy nazývané Schöne Ebene (Pěkná vyhlídka), vybráno k založení nového dřevařského revíru. V roce 1792 zde byla postavena hájovna s myslivnou a o sedm let později vznikla trvalá osada.
Rozvoj osady umožnil kníže Josef II. ze Schwarzenbergu, který dal souhlas, aby si zde 48 dřevařských rodin postavilo domy. Vesnice vznikala mezi lety 1800–1801 a nesla německý název Fürstenhut – „Knížecí přístřeší“. Český název Knížecí Pláně se začal používat až od roku 1877.
Život v horách: kostel, škola, hostince a hraniční stráž
V první polovině 19. století se osada rychle rozvíjela. V roce 1840 tu stálo 59 domů a žilo 521 obyvatel.
Nechyběla myslivna, mlýn, pila, obecní úřad, čtyři hostince a stanoviště hraniční stráže.
- 1821 – založena škola
- 1824 – postavena kaple
- 1861–1864 – postaven nový kamenný kostel sv. Jana Křtitele
- 1865 – vystavěna fara
V druhé polovině 19. století zde žilo přes 700 obyvatel – převážně německé národnosti.
Požár, přestavba a konec tradiční vesnice
Rok 1912 přinesl velký požár, který poškodil část vsi i kostel. Kostel byl znovu vystavěn v pseudogotickém stylu v roce 1915.
Po roce 1918 se zdejší obyvatelé stali rovnoprávnými občany nově vzniklé Československé republiky, ale těžké horské podmínky a pozdější hospodářská krize zasáhly místní ekonomiku.
V roce 1930 zde žilo ještě 458 obyvatel, ale po roce 1945 došlo k zásadní změně. Většina německých obyvatel uprchla nebo byla odsunuta, a vesnice začala rychle vylidňovat.
Zánik obce v době železné opony
Po vzniku pohraničního zakázaného pásma v 50. letech bylo rozhodnuto vesnici úplně zlikvidovat.
- 1952 – osada úředně zrušena
- 1956 – kostel sv. Jana Křtitele odstřelen armádou
- souběžně zlikvidován byl i hřbitov
- žádný původní dům se nedochoval
Knížecí Pláně z map zmizely – ale nikoli z paměti.
Obnova paměti místa
Po roce 1989 začala obnova symbolického pietního prostoru.
V 1992 bývalí němečtí obyvatelé obnovili hřbitov.
Na místě kostela dnes stojí dřevěný kříž (původně 13 m vysoký, po vichřici v roce 2007 nahrazen novým).
V roce 1999 byla na místě původní hájovny vybudována farma – dnes slouží jako restaurace a ubytování.
V krajině jsou dodnes patrné:
- kamenné mezní pásy vymezující bývalá pole,
- pravidelná struktura zaniklé vsi,
- staré cesty směrem k hranici.
Ticho tu mluví.
Knížecí Pláně dnes: místo výhledů, zastavení a rovnováhy
Knížecí Pláně leží na hlavním evropském rozvodí:
- Červený potok teče do Černého moře,
- Malá Vltava do Severního moře.
Za jasného počasí odsud uvidíte:
- Luzný (Lusen) – výrazná šumavská hora v Německu
- hluboké hřebeny vnitřní Šumavy
- a někdy i Alpy, zejména oblast Dachsteinu
Turistické trasy a okolí
| Trasa | Cíl | Poznámka |
|---|---|---|
| červená | Bučina | výhledy na Luzný a možnost pokračovat na Modravu |
| zelená | Borová Lada | snadná trasa přes pastviny a rašelinné louky |
| žlutá | Strážný | cesta krajinou kdysi plnou dřevařských bud |
| modrá | Horní Vltavice | výhledy do údolí Malé Vltavy |
Doporučené zastávky:
- Knížecí slať – unikátní rašeliniště
- Buková slať
- Žďárecké jezírko
- Nádrž U Tokaniště a Polecká nádrž – součást historického systému plavení dřeva
Atmosféra
Když se tu zastavíš, snadno pochopíš, co znamená „Šumava mlčí“.
Tady už nejde jen o krajinu. Je to místo, kde paměť krajiny zůstala viditelná — i když domy dávno zmizely.
Zdroj informací a fotografické podklady poskytl – Roman Rudský
