Václav Hrabánek – právník, malíř a muž, který našel svůj domov na Šumavě
JUDr. Václav Hrabánek (1915, Terst – 20. dubna 2005, Kašperské Hory) patří k osobnostem, jejichž životní příběh je neoddělitelně spojený se Šumavou.
Byl vystudovaným právníkem a po svém otci také společníkem a později majitelem bankovního podniku. Po komunistickém převratu v roce 1948 však o rodinný majetek přišel a jeho profesní život se od základů změnil. Později se stal známým především jako neprofesionální malíř podmaleb na skle, který výrazným způsobem navázal na starou šumavskou tradici tohoto lidového umění.
Muzeum Šumavy jej označuje za osobitého šumavského výtvarníka, který obnovil tradici svatých obrázků malovaných na skle. Jeho práce se postupně dostaly do sbírek řady muzeí a dalších institucí v Česku i zahraničí. Muzeum Šumavy
Od právnických studií k rodinnému bankovnímu podniku
Václav Hrabánek se narodil v roce 1915 v Terstu. Jeho rodina se později přestěhovala do Prahy, kde jeho otec založil bankovní podnik Hrabánek a spol.
Václav před druhou světovou válkou začal studovat práva. Studia však přerušilo uzavření českých vysokých škol během německé okupace. Po válce je dokončil a v roce 1946, po smrti svého otce, se stal majitelem rodinného podniku. Muzeum Šumavy
Jeho návrat k běžnému životu však netrval dlouho.
Po komunistickém převratu v roce 1948 byl rodinný majetek zkonfiskován. Hrabánek musel odevzdat klíče od banky a do podniku už nesměl vstoupit. Jako vystudovaný právník navíc nemohl pokračovat v právnické ani úřednické práci.
V dalších letech proto vystřídal řadu zaměstnání. Pracoval jako lesní dělník, závozník, řidič a později taxikář. Muzeum Šumavy
Sterzmühle – místo, kde začal nový život
V roce 1966 si Václav Hrabánek se svou manželkou koupil starý vodní mlýn Sterzmühle, známý také jako Mochovský mlýn či mlýn Žežulka, nedaleko Hartmanic.
Zde je dobré být přesný: samotný mlýn nepatřil administrativně k osadě Žežulka, ale ke katastru Mochova. Označení „mlýn Žežulka“ se však v místních pramenech běžně používá. Mlýn leží v oblasti Pekelského údolí na Pstružném potoce. Zaniklé obce
Historie objektu sahá nejméně do 18. století. Je zachycen už na mapě prvního vojenského mapování z let 1764–1768 a první známý zápis v pozemkové knize pochází z roku 1780. Po roce 1945 byl původním majitelům konfiskován. Vodní Mlýny CRM
Když jej Hrabánek v roce 1966 koupil, šlo podle místních pramenů o značně zanedbaný objekt. Postupně jej opravoval a zachovával jeho původní charakter.
A právě tady je jeden detail, který jsme v původním článku měli špatně a který bych rozhodně opravil:
Hrabánek na mlýně nezavedl elektřinu ani vodovod.
Právě naopak.
Muzeum Šumavy uvádí, že manželé Hrabánkovi zde třicet let žili bez vody, elektřiny a dalších vymožeností civilizace. Stejnou skutečnost potvrzují i místní historické prameny. Muzeum Šumavy
Byl to tedy život velmi odlišný od toho, na jaký byla většina lidí zvyklá.
Život uprostřed šumavských lesů
Sterzmühle se pro Hrabánka nestal pouze místem k bydlení. Postupně se stal jeho skutečným domovem.
Na mlýně žil s manželkou dlouhá desetiletí a věnoval se zde také chovu huculských koní. Dostupné místní prameny uvádějí, že na okolních loukách choval stádo těchto koní. Vodní Mlýny CRM
Místní vzpomínky přitom Hrabánka zachycují jako člověka, který byl na samotě spokojený a dokázal přijmout velmi jednoduchý způsob života.
Kašperskohorská pamětnice Marie Malá, která jej společně s manželem navštěvovala, ve své vzpomínce píše o jejich návštěvách na Sterzmühle a o Hrabánkově životě na samotě. Její text je cenný právě tím, že nejde pouze o pozdější popis historické osobnosti, ale o osobní vzpomínku člověka, který se s Hrabánkem setkával. Zaniklé obce
Podmalba na skle
Právě na Šumavě se naplno rozvinula další, dnes patrně nejznámější kapitola Hrabánkova života.
Podmalbu na skle se naučil jako samouk.
Zpočátku vycházel z tradičních lidových předloh a motivů světců. Postupně se však od této původní inspirace vzdálil a vytvořil vlastní osobitý výtvarný projev.
Muzeum Šumavy popisuje jeho vývoj od tradičních vyobrazení jednotlivých světců až k rozsáhlým kompozicím, scénám s velkým množstvím postav a parafrázím děl velkých mistrů. Muzeum Šumavy
Hrabánkovy obrazy se přitom lišily i způsobem vzniku.
Zatímco tradiční výrobci lidových obrázků často pracovali podle šablon a vytvářeli desítky či stovky podobných kopií, Hrabánek vycházel z vlastních předloh a podle muzejního pramene vytvářel zpravidla jeden, maximálně dva obrazy daného motivu. Muzeum Šumavy
Tím se jeho práce postupně stala velmi osobitou.
Václav IV. a ledňáček
Jednou z postav, ke kterým měl Hrabánek zvláštní vztah, byl český král Václav IV.
S jeho tvorbou je spojován také motiv ledňáčka. Podle Muzea Šumavy se tento pták objevuje téměř na všech jeho podmalbách a plní vlastně funkci autorova podpisu. Muzeum Šumavy
Právě tento detail je krásnou ukázkou toho, jak se v Hrabánkově tvorbě spojovala historická inspirace, symbolika a jeho vlastní výtvarný rukopis.
Hrabánkovy obrazy se dostaly do muzeí
O Hrabánkovu tvorbu se začaly zajímat odborné instituce už za jeho života.
Podle Muzea Šumavy bylo mezi prvními Národopisné oddělení Národního muzea v Praze. Jeho práce se následně dostaly do sbírek řady muzeí, objevily se v kapličkách a kostelech a také v soukromých sbírkách v České republice i v zahraničí. Muzeum Šumavy
Nejde přitom jen o obecné tvrzení.
V digitální databázi Národního muzea je například vedena Hrabánkova podmalba Madona Klatovská, vytvořená v 90. letech 20. století technikou podmalby na skle. eSbírky
Hrabánkovo dílo se tak stalo součástí dokumentované sbírkové historie českého lidového umění.
Život na samotě a návrat do Kašperských Hor
Po mnoha letech strávených na Sterzmühle se manželé Hrabánkovi nakonec rozhodli pro návrat k pohodlnějšímu způsobu života.
Přestěhovali se do domu v Kašperských Horách. Muzeum Šumavy
Hrabánek už ale zůstal s místem, které po desetiletí opravoval a kde vytvořil své nejznámější práce, pevně spojen.
Sterzmühle se díky němu stal jedním z míst, která jsou dnes s jeho jménem neodmyslitelně spojována.
Významná osobnost šumavského lidového umění
V roce 2015, tedy přesně sto let po Hrabánkově narození a deset let po jeho úmrtí, připravilo Muzeum Šumavy výstavu „Život na skle šumavského malíře Václava Hrabánka“.
Výstava vznikla ve spolupráci s Hrabánkovou rodinou, která muzeu zapůjčila rozsáhlý soubor jeho podmaleb. Muzeum se zároveň podílelo na vydání stejnojmenné publikace věnované jeho životu a dílu. Muzeum Šumavy
Historik Muzea Šumavy Vladimír Horpeniak se na přípravě výstavy podílel mimo jiné předjednáním rozsáhlé zápůjčky od Hrabánkových dědiců, přípravou textových podkladů a výběrem historických šumavských podmaleb i Hrabánkových prací ze sbírek muzea. Součástí připomínky jeho života a díla byl také večer v Kašperských Horách 28. prosince 2015. Muzeum Šumavy
Hrabánkův význam tak není pouze otázkou místní šumavské paměti. Jeho tvorba je dnes součástí muzejních sbírek a odborně dokumentované historie českého lidového umění.
Muž, který se stal součástí Šumavy
Na Hrabánkově životě je možná nejpozoruhodnější jeho proměna.
Začínal jako vzdělaný právník a člověk spojený s rodinným bankovním podnikem. Po roce 1948 přišel o majetek i možnost vykonávat své původní povolání. Prošel řadou manuálních a řidičských profesí.
Nakonec našel své místo na starém šumavském mlýně.
Tam, bez elektřiny a vodovodu, strávil přibližně tři desetiletí. Opravoval starý mlýn, choval huculské koně a jako samouk se postupně vypracoval v osobitého malíře podmaleb na skle. Jeho obrazy se dostaly do muzeí, kostelů, kaplí i soukromých sbírek. Muzeum Šumavy
JUDr. Václav Hrabánek zemřel 20. dubna 2005 v Kašperských Horách, po několikaměsíční nemoci, krátce po svých devadesátých narozeninách. Muzeum Šumavy
Jeho jméno však ze Šumavy nezmizelo.
Zůstalo v obrazech na skle, ve starém mlýně Sterzmühle, ve vzpomínkách lidí, kteří jej znali, a také ve sbírkách institucí, které jeho práci uchovávají pro další generace.
🖼️ Fotografie Václava Hrabánka
JUDr. Václav Hrabánek (1915–2005), právník a malíř podmaleb na skle.

Foto: Šumava.cz / Šumavský rozcestník.
Tady bych mimochodem nechal tu velkou fotografii přesně tak, jak ji teď máš. Po tom, co jsme dohledali, má ještě větší význam – není to jen ilustrační portrét, ale fotografie, jejíž totožnost ti navíc osobně potvrdil Vladimír Vlk z Muzea Šumavy, který Hrabánka znal. To bych ale v článku nepřepisoval jako „důkaz“; je to především tvoje redakční ověření.
📚 Prameny a ověření
Pro ŠumavaTor bych pod článek přidal malou sekci „Použité prameny“. To je podle mě přesně ta věc, která z článku udělá solidní regionální dokument, nikoliv jen další internetový text.
- Muzeum Šumavy – Výroční zpráva za rok 2015, kapitola „Život na skle šumavského malíře Václava Hrabánka“. Muzeum Šumavy
- Muzeum Šumavy – Výroční zpráva za rok 2016, dokumentace výstavy a publikace věnované Hrabánkovi. Muzeum Šumavy
- Kašperskohorský zpravodaj 2016, vzpomínka Marie Malé na JUDr. Václava Hrabánka. Kasphory
- Zaniklé obce – Vzpomínka na novodobé šumavské hrdiny, osobní vzpomínka Marie Malé. Zaniklé obce
- Vodní mlýny – Mochovský mlýn / Sterzmühle, historické údaje o objektu a Hrabánkově působení. Vodní Mlýny CRM
- Národní muzeum – eSbírky, dokumentovaný Hrabánkův obraz Madona Klatovská. eSbírky
- Etnologický ústav AV ČR, dokumentace odborné výstavy Lidová tradice v díle Václava Hrabánka.
Stream: Zmizelá Šumava – Sterzmühle – Šumavský skvost v údolí říčky Pstružné 👇

Zdroj: Stream.cz




🗺️ Mapa
















