Knížecí Pláně

Knížecí Pláně

Knížecí Pláně – tichá krajina příběhů uprostřed Šumavy

Knížecí Pláně (německy Fürstenhut) dnes působí jako otevřená, klidná a téměř prázdná horská planina u hranice s Německem. Jen vítr tu šumí v trávě a široký obzor se otevírá k Luznému a dál do nitra Šumavy. Je těžké si představit, že zde kdysi bývala živá obec, rušná, s kostelem, školou, hospodami, mlýnem i pilou – a stovkami obyvatel. Dnes zde z původní vsi nezůstalo téměř nic. O to silnější je však atmosféra tohoto místa.

Vznik osady: dřevaři, lesy a šlechtický plán

Konec 18. století přinesl významný rozvoj dřevařství v šumavských pohraničních lesích. Právě tehdy bylo místo, tehdy nazývané Schöne Ebene (Pěkná vyhlídka), vybráno k založení nového dřevařského revíru. V roce 1792 zde byla postavena hájovna s myslivnou a o sedm let později vznikla trvalá osada.

Rozvoj osady umožnil kníže Josef II. ze Schwarzenbergu, který dal souhlas, aby si zde 48 dřevařských rodin postavilo domy. Vesnice vznikala mezi lety 1800–1801 a nesla německý název Fürstenhut – „Knížecí přístřeší“. Český název Knížecí Pláně se začal používat až od roku 1877.

Život v horách: kostel, škola, hostince a hraniční stráž

V první polovině 19. století se osada rychle rozvíjela. V roce 1840 tu stálo 59 domů a žilo 521 obyvatel.
Nechyběla myslivna, mlýn, pila, obecní úřad, čtyři hostince a stanoviště hraniční stráže.

• 1821 – založena škola
• 1824 – postavena kaple
• 1861–1864 – postaven nový kamenný kostel sv. Jana Křtitele
• 1865 – vystavěna fara

V druhé polovině 19. století zde žilo přes 700 obyvatel – převážně německé národnosti.

Požár, přestavba a konec tradiční vesnice

Rok 1912 přinesl velký požár, který poškodil část vsi i kostel. Kostel byl znovu vystavěn v pseudogotickém stylu v roce 1915.

Po roce 1918 se zdejší obyvatelé stali rovnoprávnými občany nově vzniklé Československé republiky, ale těžké horské podmínky a pozdější hospodářská krize zasáhly místní ekonomiku.

V roce 1930 zde žilo ještě 458 obyvatel, ale po roce 1945 došlo k zásadní změně. Většina německých obyvatel uprchla nebo byla odsunuta, a vesnice začala rychle vylidňovat.

Zánik obce v době železné opony

Po vzniku pohraničního zakázaného pásma v 50. letech bylo rozhodnuto vesnici úplně zlikvidovat.

• 1952 – osada úředně zrušena
• 1956 – kostel sv. Jana Křtitele odstřelen armádou
• souběžně zlikvidován byl i hřbitov
• žádný původní dům se nedochoval

Knížecí Pláně z map zmizely – ale nikoli z paměti.

Obnova paměti místa

Po roce 1989 začala obnova symbolického pietního prostoru.
V 1992 bývalí němečtí obyvatelé obnovili hřbitov.
Na místě kostela dnes stojí dřevěný kříž (původně 13 m vysoký, po vichřici v roce 2007 nahrazen novým).

V roce 1999 byla na místě původní hájovny vybudována farma – dnes slouží jako restaurace a ubytování.

V krajině jsou dodnes patrné:

• kamenné mezní pásy vymezující bývalá pole,
• pravidelná struktura zaniklé vsi,
• staré cesty směrem k hranici.

Ticho tu mluví.

Knížecí Pláně dnes: místo výhledů, zastavení a rovnováhy

Knížecí Pláně leží na hlavním evropském rozvodí:

• Červený potok teče do Černého moře,
• Malá Vltava do Severního moře.

Za jasného počasí odsud uvidíte:

• Luzný (Lusen) – výrazná šumavská hora v Německu
• hluboké hřebeny vnitřní Šumavy
• a někdy i Alpy, zejména oblast Dachsteinu

Turistické trasy a okolí

Doporučené zastávky:

• Knížecí slať – unikátní rašeliniště
• Buková slať
• Žďárecké jezírko
• Nádrž U Tokaniště a Polecká nádrž – součást historického systému plavení dřeva

Atmosféra

Když se tu zastavíš, snadno pochopíš, co znamená „Šumava mlčí“.
Tady už nejde jen o krajinu. Je to místo, kde paměť krajiny zůstala viditelná — i když domy dávno zmizely.

Zdroj informací a fotografické podklady poskytl – Roman Rudský

🗺️ Mapa