Šumavská sklářská stezka
Zastavení č. 12: Kvilda / Hraběcí Huť (Grafenhütte)
Na samotném srdci Šumavy, v kraji hlubokých lesů a horských potoků, stávala kdysi Hraběcí Huť – Grafenhütte, jedna z nejzajímavějších zastávek Šumavské sklářské stezky. Dnes už po ní zůstaly jen stopy v krajině a příběhy vyprávějící o lidech, kteří zde před staletími dali průzračnému křemeni duši a proměnili jej ve sklo.
🧭 Kde ji najdeš
Ruiny Hraběcí Hutě se nacházely na pravém břehu Vltavy, nedaleko Kvildy, při staré cestě vedoucí k pramenům Vltavy. Dnes místo obklopují tiché louky a smrkové lesy. Z kdysi rušného sklářského areálu zůstaly jen základy budov, ale atmosféra dávných časů je tu stále silně cítit.
🔥 Historie hutě
První sklárna zde vznikla roku 1794 za vlády Malovců, tehdejších majitelů zdíkovského panství. Vedle ní už tehdy stála flusárna – provoz na výrobu potaše (uhličitanu draselného), klíčové suroviny při tavení skla.
Podle soupisu obyvatel z roku 1802 nesla huť jméno Neue Hütte – Grafenhütte a žilo zde šest dospělých a sedm dětí. Sklářským mistrem byl Simon Gattermayer, pětatřicetiletý odborník, který vedl výrobu broušeného zrcadlového a dutého skla.
O rok později už se v záznamech objevuje označení Graffenhütte am der Moldau – tedy Hraběcí Huť nad Vltavou.
⚒ Změny majitelů a rozkvět
V roce 1803 přešla huť do vlastnictví nového majitele panství, c. k. plukovníka Jakuba barona Wimmera, a jejím nájemcem se stal Engelhard Enz. Od té doby byla známá také jako Aussergefildglasshütte (Kvildská sklárna).
První provoz však netrval dlouho – už kolem roku 1810 byla huť vyhašena.
Zhruba o půl století později, v polovině 19. století, došlo k jejímu znovuobnovení. V roce 1871, po kůrovcové kalamitě, která snížila ceny dřeva, huť obnovil Johann Kralik, syn slavného sklářského podnikatele Wilhelma Kralika, pokračovatele tradice rodu Meyrů (Meyr’s Neffe).
Pod značkou Wilhelm Kralik Sohn se zde vyrábělo tabulové sklo, které putovalo i do zahraničí.
🏭 Zánik a poslední kapitola
Po roce 1875 převzal vedení sklárny obchodník Josef Strunz, ale už v roce 1880 přešla pod slavnou značku Johann Lötz Witwe z Klášterského Mlýna (Klostermühle), kterou vlastnil Max rytíř Spaun – později světově proslulý výrobou secesního skla.
Produkce se tehdy rozšířila o duté sklo a skleněné ozdoby, avšak provoz se potýkal s ekonomickými potížemi. Po vypršení nájemní smlouvy v roce 1888 byla huť definitivně uzavřena.
Její dřevěná konstrukce však našla ještě jeden významný účel – po ničivém požáru Kvildy v roce 1889 bylo stavební dřevo z bývalé sklárny použito k výstavbě provizorní kaple.
🪵 Život kolem hutě
Hraběcí Huť nebyla osamocená – podél cesty směrem k pramenům Vltavy vzniklo několik dalších domů. Stávala zde panská hájovna, pila i hamr, které dohromady tvořily živé sklářské centrum.
Po roce 1945 byly však všechny stavby zbourány a pozůstatky obvodových zdí sklárny zavezeny. Dnes tu zůstala jen tichá připomínka lidské dovednosti a odvahy budovat v nehostinných horách.
🪞 Zajímavost
Sklářský mistr Johann Kralik patřil k pokračovatelům slavné rodiny Kraliků a Meyrů, jejichž výrobky se prodávaly po celé Evropě. Z Kvildy tak vedla symbolická linie ke sklárnám v Lenoře, Arnoštově a Klášterském Mlýně – do míst, kde vznikaly jedny z nejkrásnějších děl secesního sklářství.
Zdroj: Roman Rudský






















