Sklářské muzeum v Lenoře

🏺 Sklářské muzeum v Lenoře – les, sklo a tradice šumavských hutí

V údolí Teplé Vltavy, v obci Lenora, kde se stírá hranice mezi hustým smrkovým lesem a šumavskou hroudou, vznikla v roce 1834 sklárna, která vybudovala svou slávu po celé Evropě.
Dnes ji připomíná Sklářské muzeum v Lenoře, místo, které spojuje řemeslo, přírodu a historii — a ukazuje, že sklo na Šumavě není jen průmysl, ale kulturní odkaz.

📜 Historie lenorské sklárny

Zakladatelem huť Eleonorenhain (později Lenora) byl Jan Meyer v roce 1834.
Ve druhé polovině 19. století patřila k nejmodernějším sklárnám Rakousko-Uherska.
Vyráběla nejen křišťálové sklo, ale i specifickou „lenorskou zeleň“ — zeleně zbarvené sklo.
Známý sklář Pavel Meyr získal zlatou medaili za znovuobjevení výroby rubínového skla.
Sklo z Lenory získalo medaile na světové výstavě v Paříži 1867 a ve Vídni 1873.
Po 2. světové válce se sklárna zaměřila na výrobu foukaného skla, uvedla na trh i nový druh uměleckého skla, zvaného lenoár.
Konec slavného skla způsobila neúspěšná privatizace roku 1995.

🖼️ Muzeum dnes

Muzeum sídlí v budově obecního úřadu v Lenoře.
Expozice: výrobky z období cca 1880–1980, dokumentace technik, exponátů a vzorků skla.
Otevřeno denně (9:00-12:00, 13:00-16:00). Vstupné: dospělí 60 Kč, děti 30 Kč.
Kromě výstav nabízí malou sklářskou huť a brusírnu skla k nahlédnutí.

🧭 Doporučená návštěva

Začni v muzeu – pochopíš vyspělost lenorské sklárny.
Poté se vydej ke zbytku budov bývalé sklárny (komín, dělnické domky) – procházka lesem a historií zároveň.
🤩 Tip ŠumavaToru: Pokud tě láká sklo, podívej se na „lenorskou zeleň“ – barvu, která dává Lenorě jedinečný styl.

❤️ Proč tam jít

Je to spojení řemesla + přírody + kulturní paměti.
Místo, které nezahlcuje, ale inspiruje.
Vhodné i pro rodiny či menší výlet – kombinace muzea + procházky.

📚 Zdroje a podklady pro článek

Při přípravě článku jsme čerpali z ověřených historických a regionálních zdrojů zaměřených na sklářství na Šumavě:

Kudy z nudy – Sklářské muzeum Lenora
(základní přehled o historii sklárny, osobnost Pavla Meyra, tradiční „lenorská zeleň“)
Jižní Čechy – oficiální turistický portál
(historie hutě Eleonorenhain, úspěchy skla na světových výstavách, rozvoj obce)
Obec Lenora a Infocentrum
(aktuální informace o muzeu, umístění, otevírací doba, instalované sbírky)
Šumavanet – Lenora a okolí
(regionální souvislosti, přehled sklářských tradic v okolí Vimperka a Kvildska)
Toulky po Čechách – Lenora
(doplnění historických souvislostí a vývoje typů skla)
Český rozhlas – regionální archivní reportáže
(kontext sklářství po roce 1945, situace po privatizaci sklárny)

Po stopách autora „Šumavské hymny“: Příběh Andrease Hartauera a jeho pomníku v Lenoře

Melodii písně „Tam v krásné Šumavě“ (v originále Tief drin im Böhmerwald) zná snad každý milovník českých hor. Málokdo však tuší, kdo za touto neoficiální hymnou Šumavy stojí. Byl to sklář a muzikant Andreas Hartauer, jehož pohnutý osud a láska k domovu jsou dodnes připomínány pomníkem v obci Lenora.

Zrození písně ze stesku po domově

Andreas Hartauer se narodil 28. listopadu 1839 na Stachovské huti (u Stach) jako syn sklářského dělníka. Svému řemeslu se vyučil ve vyhlášené lenorské sklárně. Osud sklářů však často znamenal putování za prací, a tak se mladý Hartauer ocitl až v severních Čechách, konkrétně v Janově u Sloupu (tehdy Johannesdorf bei Bürgstein).

Ačkoliv byl v kraji sklářských mistrů, jeho srdce zůstalo na jihu. Právě zde, daleko od domova, složil slova i melodii písně vyznávající se z lásky k rodnému kraji. Píseň Tief drin im Böhmerwald brzy zlidověla a stala se trvalým dědictvím české i německé lidové kultury.

Později se Hartauer přesunul do Dolního Rakouska, kde v St. Pölten vlastnil sklářskou huť. Zde také 18. listopadu 1915 zemřel, ale jeho píseň žije dál.

Pomník, který přečkal dějiny

V roce 1937, tedy více než dvacet let po autorově smrti, se rozhodli obyvatelé Šumavy uctít jeho památku. Z veřejné sbírky, kterou inicioval spisovatel Rudolf Kubitschek a majitel lenorské sklárny Siegfried Kralik, byl vybudován důstojný památník.

Lokalita: Pomník najdete v Lenoře, v malém parčíku ve svahu nad hlavní silnicí (směr na Strážný).
Autor: Návrh vytvořil Ernst Blumentritt z Českých Budějovic, kamenické práce provedl Kurt Leiprt z Vimperka.
Odhalení: Slavnost proběhla 25. července 1937.

Pomník tvoří mohutný žulový balvan, typický pro šumavskou krajinu. Je malým zázrakem, že toto místo přečkalo bouřlivé události 20. století, včetně odsunu původního obyvatelstva, a dodnes připomíná muže, který spojil dva národy láskou k jedné krajině.

Píseň: Tam v krásné Šumavě / Tief drin im Böhmerwald

Zde jsou slova písně, která se navždy zapsala do podvědomí obyvatel Šumavy:

Český text (lidový):

Na krásné Šumavě, tam víska je malá, po dosti dlouhý čas, je mnou opuštěná. Však přece vzpomínka zůstala v mém srdci, že já na Šumavu zapomenout nechci.

Ref: Však tam na Šumavě kolébka má stálá, v krásné zelené Šumavě. Vždyť tam na Šumavě kolébka má stálá, v krásné té Šumavě.

Když slunko zapadá za hory a lesy, větřík si pohrává s českými pralesy, Jak milo útulno v té malé dědince, nevyměnil bych ji ani za tisíce.

Německý originál (výběr):

Tief drin im Böhmerwald, da ist mein Heimatort, es ist schon lange her, dass ich von hier bin fort, doch die Erinnerung, die bleibt mir stets gewiß, daß ich den Böhmerwald gar nie vergiß.

Ref: Das war im Böhmerwald, wo meine Wiege stand, im schönen, grünen Böhmerwald.

Nur einmal noch, o Herr, laß mich die Heimat sehn, den schönen Böhmerwald, die Täler und die Höh’n, dann scheid’ ich gern von dir und rufe freudig aus: Behüt’ Gott, Böhmerwald, ich geh’ nachhaus!

Tip pro výlet: Pokud pojedete přes Lenoru, zastavte se u tohoto pomníku. Je to tiché místo s geniem loci, kde si můžete slavnou melodii tiše zanotovat. (GPS souřadnice: 48.9243N, 13.7969E)