Václav Hrabánek – právník, malíř a tichý obnovitel šumavské tradice
(11. března 1915, Terst – 20. dubna 2005, Kašperské Hory)
Václav Hrabánek byl český právník, samouk-malíř a mimořádná osobnost šumavské kultury, která vrátila život téměř zapomenuté tradici podmalby na skle. Jeho dílo dnes najdeme ve sbírkách významných muzeí v Česku i zahraničí.
⚖️ Život mezi právem a zákazem
Narodil se roku 1915 v Terstu. Studia práv zahájil ještě před rokem 1938, dokončil je však až po válce v roce 1946. Po získání titulu JUDr. převzal pražský bankovní dům Hrabánek, založený jeho otcem. Po únoru 1948 byla rodině banka zkonfiskována a Václavu Hrabánkovi bylo znemožněno vykonávat jakoukoli právnickou či úřední činnost.
Od roku 1950 pracoval v pomocných dělnických profesích – jako dělník, závozník či taxikář Komunálního podniku hl. m. Prahy. Přesto se právě v tomto období začíná rodit jeho vnitřní svět obrazu a řemesla.
🌲 Mlýn uprostřed lesa
V polovině 60. let koupili Václav Hrabánek s manželkou Hanou barokní mlýn Sterzmühle (Mochovský mlýn) u Hartmanic, hluboko v šumavských lesích u potoka Volšovka. Mlýn tehdy neměl elektřinu ani vodovod. Hrabánek vše postupně zavedl a místo proměnil v živý ostrov kultury, řemesla a přírody.
Založil zde také záchranný chov huculských koní, v němž později pokračoval jeho syn Václav Hrabánek, historik. Manželé zde prožili téměř třicet let.
Mlýn si oblíbili i filmaři – natáčely se zde scény filmu Obsluhoval jsem anglického krále, snímku Cesta pustým lesem a pohádky Tři životy.
🖼️ Podmalba na skle – návrat zapomenutého umění
Václav Hrabánek se podmalbě na skle naučil jako samouk. Zpočátku kopíroval lidové předlohy, postupně však techniku studoval, zdokonaloval a přešel k vlastní, zcela originální tvorbě. Na počátku 90. let byl považován za nejvýraznější osobnost mezi neprofesionálními malíři na skle v Česku.
Na rozdíl od tradiční lidové tvorby, zaměřené především na novozákonní motivy, Hrabánek často sahal i ke Starému zákonu (Šalamounův soud, Samson a Dalila). Maloval také témata historická a světská – Janu z Arku, Napoleona, Františka Josefa I., lovecké scény, venkovský život i jezdecké výjevy inspirované jeho huculskými koňmi.
Jeho obrazy často vznikaly v nezvykle velkých formátech – například Klanění tří králů, Poslední večeře Páně či Lov na jelena.
Výrazným motivem byl sv. Václav a sv. Vintíř, světci obou stran staré Šumavy. Častým symbolem a osobním podpisem se stal ledňáček, oblíbený i u krále Václava IV.
🏛️ Uznání a sbírky
O jeho dílo se jako první začalo zajímat Národní muzeum, které už v 90. letech zakoupilo jeho rané práce. Dnes jsou jeho obrazy uloženy také v:
- Muzeum Šumavy Kašperské Hory
- Vlastivědné muzeum Dr. Hostaše v Klatovech
- Regionální muzeum v Domažlicích
- Krajské muzeum v Plzni
- MuCEM ve Francii
Etnolog Luboš Kafka jej charakterizoval jako tvůrce na pomezí lidového a insitního umění, hluboce zakořeněného v tradici, ale zároveň kulturně a myšlenkově ukotveného v soudobém světě.
🖼️ Výstavy
- Galerie Rückl (Praha)
- Divadlo Lucie Bílé (Praha)
- Lidové obrázky na skle z jižních a západních Čech – Muzeum Šumavy, Kašperské Hory
- Život na skle šumavského malíře Václava Hrabánka (2015) – Muzeum Šumavy, Kašperské Hory
Zdroj: Roman Rudský
Stream: Zmizelá Šumava – Sterzmühle – Šumavský skvost v údolí říčky Pstružné 👇
Zdroj: Stream.cz
🗺️ Mapa
