Králové Šumavy
„Muži, kteří znali hranici lépe než stát“
Kdysi, ve 40. a 50. letech 20. století, se v nehostinných šumavských lesích pohybovali nenápadní muži, kteří znali krajinu lépe než mapy a hranici lépe než samotný stát. Říkalo se jim Králové Šumavy.
Byli to převaděči – lidé, kteří pomáhali uprchlíkům, agentům i obyčejným rodinám projít přes přísně střeženou hranici mezi Československem a Bavorskem. Jejich příběhy jsou dodnes opředené tajemstvím, legendami i tragédiemi.



Dávní králové hranic
Tradice šumavských převaděčů nevznikla po válce. Navazovala na staletou historii pašeráků, kteří na hranicích mezi Čechami a Bavorskem působili už od středověku.
Pašovali sůl, cukr, lihoviny, mouku, tabák – a především informace. Každý kout Šumavy měl svého „krále hranic“ (Grenzkönig), o němž se vyprávěly příběhy o tajných stezkách, skrýších a lstích, jimiž dokázali přelstít finanční stráž.
Tato tradice prakticky zanikla po roce 1918 rozpadem Rakousko-Uherska. Ale Šumava si paměť uchovala.
Nová doba, nová „komodita“
Po roce 1948 se hranice znovu stala místem útěků. Tentokrát už nešlo o zboží, ale o lidi.
O ty, kteří utíkali před komunistickým režimem na Západ.
Hranici hlídaly jednotky SNB a později Pohraniční stráž, přibývaly ploty z ostnatého drátu i minová pole. Přesto se objevili muži, kteří se v krajině dokázali pohybovat tiše, nenápadně a s dokonalou znalostí terénu.
Tehdy vzniklo označení Králové Šumavy v tom smyslu, jak jej známe dnes.
Kilián Nowotny – muž, který znal každou stezku
Jedním z nejslavnějších Králů Šumavy byl Kilián Nowotny, narozený roku 1905 v Nových Hutích. Pocházel z pašerácké rodiny a už od dětství se učil číst les, rašeliniště i hranici samotnou.
Přes Šumavu převáděl stovky lidí, podle vlastních slov překročil hranici až dvoutisíckrát. Používal staré pašerácké trasy – mimo jiné přes Knížecí Pláně, Chalupskou slať, Teplou Vltavu a oblast pramenů Vltavy.
Jeho poslední převod v květnu 1950 skončil přestřelkou. Těžce zraněný unikl jen díky lsti, ale na hranici se už nikdy nevrátil. Jeho postřelením symbolicky skončila dlouhá éra šumavských pašeráků.

Josef Hasil – Král Šumavy, který přežil vězení i útěk
Druhým legendárním jménem je Josef Hasil, narozený roku 1924 u Prachatic. Partyzán, později příslušník SNB, který se po únoru 1948 rozhodl pomáhat lidem k útěku přes hranici.
Byl zatčen, brutálně vyslýchán, odsouzen na devět let a vězněn po boku pilotů RAF i generála Heliodora Píky. Přesto dokázal v roce 1949 z vězení utéct a znovu se zapojil do převádění uprchlíků.
Pro svou nepolapitelnost, výborný sluch a schopnost zmizet v krajině byl nazýván Král Šumavy. Po emigraci do USA se do Československa vrátil až po roce 1989. V roce 2002 byl vyznamenán Medailí Za hrdinství.

Film, legenda a skutečnost
Příběhy Králů Šumavy inspirovaly i filmové zpracování.
Film Král Šumavy (1959) je produktem své doby – z dnešního pohledu ideologický, ale řemeslně silný a atmosférický.
Novější minisérie Král Šumavy: Fantom temného kraje (2022) se snaží ukázat složitější, méně černobílý obraz světa převaděčů i pohraničníků a vrací těmto příběhům lidský rozměr.
Když hranice zmizela, paměť zůstala
Se vznikem železné opony zanikla nejen tradice pašeráků, ale i desítky šumavských vesnic, samot a lidských osudů. Po roce 1989 se hranice otevřela, ale příběhy v krajině zůstaly.
Šumava je dodnes místem ticha, paměti a neviditelných stop. A Králové Šumavy jsou její součástí – ne jako legendy, ale jako lidé, kteří se v temné době rozhodli jít vlastní cestou.
🎥 Doporučujeme ke zhlédnutí:
Video Králové Šumavy (Temné spisy) – odkaz najdete v popisku videa.













