Údolí zaniklých skláren
💎 Údolí zaniklých skláren: Po stopách Stříbrných, Janových a Skelných Hutí
Když se dnes vydáte do hlubokých lesů Novohradských hor, kousek od pramenů řeky Lužnice a přímo na státní hranici s Rakouskem, přivítá vás jen šumění stromů a horský klid. Málokdo z dnešních turistů tuší, že právě v tomto údolí nedaleko známé obce Pohoří na Šumavě stával komplex tří úzce propojených sklářských osad, kde se vyrábělo sklo tak luxusní, že mu nedokázal konkurovat ani slavný anglický křišťál.
Pojďme si představit tři zaniklá místa, jejichž pece už dávno vyhasly, ale jejichž příběh žije dál.
1. Janovy Hutě: První jiskra v údolí
Historie sklářství v této odlehlé oblasti se začala psát v roce 1777, kdy zde hrabě Johann Buquoy založil první osadu se sklárnou. Původně nesla název Pucherser Hütte, ale už po deseti letech byla přejmenována na Janovu Huť. Osada se rozprostírala v malebném prostředí nedaleko hranic, přesně v místech, kde říčka Lužnice opouští Kapelníkův rybník. Janovy Hutě udaly tón budoucímu rozmachu celého údolí.
(Zdroj foto web: zanikleobce.cz)
2. Stříbrné Hutě (Silberberg): Kde se sklo rovnalo zlatu
Největší slávu celému regionu přinesla druhá osada, jejíž počátky jsou pevně spjaty s legendární sklářskou rodinou Meyrů. V roce 1782 zde Josef Meyr založil sklárnu, kolem které brzy vyrostla celá ves. Místní mistři se zaměřili na to nejtěžší – čistý křišťál a unikátní rubínové sklo, které se vyváželo až do přístavů u Severního a Baltského moře.
Věhlas Stříbrných Hutí byl obrovský, v roce 1810 sem zavítal dokonce i císař František I. I když sklárnu později převzali Buquoyové a Josef Meyr uraženě odešel do Vimperka, hutě dál zářily. V roce 1855 získalo místní luxusní sklo ocenění na Světové výstavě v Paříži a putovalo do Vídně, Terstu či Ruska. Pece zde definitivně vyhasly až v srpnu roku 1881 vlivem silné konkurence a skláře nahradili dřevorubci a výrobci knoflíků.
(Zdroj foto web: zanikleobce.cz)
3. Skelná Huť (Bonaventura): Rozšíření impéria
Jelikož byznys ve Stříbrných Hutích neuvěřitelně kvetl, nechal Josef Meyr v roce 1794 postavit zhruba kilometr od nedaleké Terčí Hutě další sklárnu. Kolem ní opět postupně vyrostla osada. Zpočátku se jí říkalo jednoduše auf den Neuhütten (Na Nových hutích). Teprve později získala mnohem vznešenější název – Bonaventura, a to na počest Karla Bonaventury Buquoye.
(Zdroj foto web: zanikleobce.cz)
🚫 Pád opony a ticho
Smutný konec všech tří osad napsala doba poválečná. Po druhé světové válce došlo k nekompromisnímu odsunu obyvatelstva. Místa už nebyla nikdy dosídlena a v 50. letech padla železná opona. Oblast se stala přísně zakázaným hraničním pásmem a všechny tři osady – Janovy, Stříbrné i Skelné Hutě – byly srovnány se zemí.
Pohoří na Šumavě: Příběh zaniklé osady
V hlubokých lesích Šumavy, skryté mezi Novohradskými horami a rakouskou hranicí, kdysi stávala vesnice s tajemným jménem Pohoří. Její historie sahá až do středověku, kdy se na tomto místě nacházela jen hustá bučina a osamělá sklářská huť.
Teprve v roce 1758 se podél silnice do Freistadtu začala budovat první stavení. Vesnice rostla pomalu, ale jistě, a do roku 1890 se rozrostla na 186 domů s více než 1300 obyvateli. Většinu z nich tvořili Němci, kteří se živili zemědělstvím, ručními pracemi a proslulou výrobou podmaleb na skle.
Pohoří se pyšnilo kostelem Panny Marie Dobré rady, pivovarem, vinopalnou, hamrem, poštou, telegrafem a rušným tržním životem. Vznikla zde řada živností, od obchodů s potravinami a galanterií až po řemeslníky a hostince.
Druhá světová válka však znamenala zlom v osudu Pohoří. Německé obyvatelstvo bylo odsunuto a vesnice se ocitla v hraničním pásmu. Noví dosídlenci se snažili udržet život v chodu, ale izolace a stín minulosti bránily rozvoji.
V roce 1978 Pohoří osiřelo a domy, které odolaly zkáze, padly za oběť armádě. Zůstal jen kostel, hřbitov a pomník obětem války s ponurým nápisem „Už nikdy válku!“.
Dnes je Pohoří tichým svědkem zaniklého světa. Příroda pomalu pohlcuje ruiny domů a vrací lesu to, co mu kdysi patřilo. Zůstávají jen vzpomínky a příběhy, které si šeptají staré stromy a vítr prohánějící se mezi opuštěnými zdmi.
Pohoří na Šumavě je symbolem křehkosti lidské existence a varováním před hrůzami války. Je to místo, které nás nutí se zamyslet nad pomíjivostí a nad důležitostí zachování míru a lidskosti.
Zdroj videa: NOSTALGIA
🥾🚲 TIP NA VÝLET: Po sklářské stezce podél Lužnice (Trasa)
Tato trasa je naprosto ideální jak pro pěší turisty (pohodový půldenní výlet), tak pro cyklisty. Cesta vede zpevněnými lesními úseky s minimálním převýšením a celá trasa (tam i zpět) měří zhruba 12,5 km.
Jak na to:
- Start v Pohoří na Šumavě: Výlet zahájíte u Boží muky v obci Pohoří na Šumavě, kde můžete nechat auto. Vydáte se severním směrem (po cyklotrase).
- První zastávka – Janovy Hutě: Po zhruba 3 kilometrech klidné cesty podél pramenící říčky Lužnice dorazíte do míst někdejších Janových Hutí, nedaleko bývalého Kapelníkova rybníka.
- Druhá zastávka – Stříbrné Hutě: O další necelé 2 kilometry dál po trase se před vámi otevře malebné údolí bývalých Stříbrných Hutí (Silberberg). Najdete zde hraniční můstek přes potok a přechod pro pěší do rakouského Joachimsthalu. Je to perfektní místo na odpočinek a svačinu.
- Cíl – Skelná Huť (Bonaventura): Od Stříbrných Hutí budete pokračovat ještě něco málo přes 1 kilometr na severozápad, až dorazíte na konečnou zastávku vaší cesty – do míst, kde stávala Skelná Huť neboli Bonaventura.
- Návrat: Zpět do Pohoří na Šumavě se vrátíte po stejné, pohodlné cestě.
- Délka trasy: 6,2 km tam a 6,2 km zpět (celkem 12,4 km).
- Terén: Pohodlné zpevněné lesní cesty, ideální pro chůzi, horská i treková kola.
- 💡 Upozornění Šumavatora: Pohybujete se na samé hranici s Rakouskem v místech, kde dříve stávala železná opona. Mobilní signál tu velmi často chybí, proto si nezapomeňte trasu (např. v Mapy.cz) stáhnout do mobilu pro offline použití!
🎯 TORIUM VÝZVA: Stezka paměti a skla
Tato trasa údolím není jen o běžné turistice, je to doslova cesta zpět v čase. Proto jsme pro vás v aplikaci Torium na této trase připravili unikátní příběhový mix esencí. Během vaší 6kilometrové výpravy můžete do svého Průkazu Poutníka ulovit hned 4 lokální Tory, které vám navíc krásně obohatí vaše sběratelské statistiky o dva různé druhy!
Zastavte se, zaposlouchejte se do ticha a objevte tyto esence:
- 📍 1. Start (Parkoviště Pohoří na Šumavě) – Tor Cesty (Hnědá esence) Zde vaše výprava začíná. Tento Tor symbolizuje vstup na prastarou sklářskou stezku. Otevřete ho a vydejte se po stopách historie.
- 📍 2. Janovy Hutě – Tor Paměti (Oranžová esence) Jakmile dorazíte k prvnímu zaniklému místu, atmosféra se změní. Esence paměti tu dřímá mezi zbytky starých základů a čeká na vaše objevení.
- 📍 3. Stříbrné Hutě – Tor Paměti Další důležitý střípek do mozaiky pohnuté historie tohoto údolí. Získejte svou druhou historickou esenci.
- 📍 4. Skelná Huť (Bonaventura) – Tor Paměti Velké finále vaší cesty v místech slavné staré sklárny. Získejte poslední střípek paměti této výpravy.
Proč právě tato kombinace? K zaniklým ruinám a ztraceným osadám se „Paměť“ prostě hodí nejlépe. Zatímco Tor Cesty vás na trasu bezpečně vyšle, Tory Paměti vám pomohou uctít historii těchto magických míst. Otevřete si po cestě svůj Deník v aplikaci a sledujte, jak vám tyto dvě nové barvy krásně naskakují v grafech! Lovu zdar! 🌲🧭
