STARÁ ŠUMAVA
Slova průvodce z roku 1888
Povydřím od Čeňkovy pily k Turnerově chatě a dál od Antýglu údolím Hamerského potoka až na Horskou Kvildu. Údolí se tady rozšiřuje a přicházíme k Čeňkově Pile, v nadmořské výšce 641 metrů při soutoku Vydry a Křemelné malebně položeném majetku pražského obchodníka se dřevem pana Čeňka Bubeníčka. Když svou pilu v letech 1854-1855 zakládal, byla tato končina ještě netknutou divočinou a nevedla sem ani pěšina, natož nějaká vozová cesta.
Teprve později byla odtud do Rejštejna voraři, kteří postupně zbavovali říční koryto mohutných balvanů, aby vodní tok učinili splavným pro svá plavidla, zbudována cesta pro pěší, která se zvolna rozrůstala ve vozovou. V roce 1873 byla pak konečně zřízena nynější okresní silnice. Dnes je zmíněná pila, k níž přiléhá skvostný panský dům se zahradou a parkem, velkolepým závodem, zařízeným pro obchod se dřevem. Pila pracuje se čtyřmi katry a přilehlé zdrže, naplňované vodou z Vydry, slouží jako vaziště vorů, na které se pak nakládají k přepravě prkna, na pile vyrobená. Odtokem vody ve zdržích nahromaděné se vory snadno spouštějí na mladou Otavu, aby po řece pluly dál.
Při parku, o kterém už také byla řeč, vede přes Vydru most k vyhlídce na vyvýšeném místě naproti Čeňkově pile, odkud se dá vidět daleko do údolí Křemelné i se složištěm dřeva a vorařskou chalupou zvanou Tümpfl. V zahradě u Čeňkovy pily prospívají i ty nejušlechtilejší ovocné odrůdy a následkem chráněné polohy místa i časně docházejí své zralosti. Na návrší směrem k severu se zvedajícím jsou dva dvorce v místě zvaném Jelenov z části rovněž v majetku pana Bubeníčka.
Za Čeňkovou pilou vede okresní silnice přes most, klenoucí se nad Vydrou, do farní vsi Srní. Krátce před tímto mostem odbočuje vlevo lesní cesta, která nás vede údolím řeky Vydry stále podél jejího toku vzhůru do sevřené a vysoce zajímavé údolní soutěsky, z níž nejprve vyhlíží nalevo na výšině hájovna Jelenov, potom na levém břehu Vydry k obci Sedlo náležející mlýn řečený Bruckmühl. Už od Čeňkovy Pily počínaje spatřuje poutník v řece množství většinou zaoblených žulových balvanů, které sem byly zřejmě naplaveny z vyšších poloh, poněvadž břehy sestávají z ruly. Čím výše sledujeme vodní tok proti jeho proudu, tím početnější a mohutnější ty balvany jsou a řeka se přes ně řítí v malebných peřejích. Srázy k ní jsou zejména na pravém břehu strmé a hustě zalesněné.
Po asi jedné hodině cesty docházíme ke srubovému obydlí cestářovu, kde se, alespoň pokud je jeho žena přítomna, dá dostat chléb a mléko, o čtvrthodinu později pak k menšímu srubu, který cestáři slouží jako útulek a místo k přespání při další výstavbě cesty. Tento domek, zvaný také Turnéřská chata, má neobyčejně romantickou polohu, pročež musíme být zmíněnému muži zavázáni díkem, že týž právě zde zřídil pár stolů a lavic k oddechu turistům. Vychutnáme tu velkolepý pohled na divokou lesnatou soutěsku, právě tady se před námi jevící v prudké zátočině, na hřebeni vysokého protějšího srázu pak spatřujeme tři mohutné, vysoce pitoreskní, z žulových skalních bloků navzájem přes sebe věžovitě navršených se skládající útvary, zvané tu Hrádky, jak čnějí vysoko nad vrcholky lesních stromů.
Ve všeobecnosti se dá tato partie srovnat s pověstnou Čertovou stěnou u Vyššího Brodu; v každém pak případě zůstává údolí Vydry končinou, kterou lze ke shlédnutí vysoce doporučit. Když nyní pocestný sleduje trasu údolím vzhůru až k ústí Hamerského potoka , přitékajícího sem do Vydry od Horské Kvildy, může ve svém putování pokračovat po překročení Hamerského potoka přes naproti ležící dvorec Antýgl do Modravy, nebo se vrátit do Kašperských Hor. Nahoru se chodívá od Vydry přes lesní partie kolem hory Windischberg (1110 m Lišák) na Schrollenhaid (Výhledy, kde se nachází městská lesovna a dřevorubecká obydlí, na Horskou Kvildu. Tam pak stojí Pollaufova hospoda v nadmořské výši 1068 metrů, která poskytuje nocleh a jednoduché občerstvení. Dojít se sem do Horské Kvildy dá také po pravém břehu Hamerského potoka, kde se kdysi nacházely dřevorubecká obydlí Dolní Antýgl. Odbočuje tu i strmá cesta vlevo ke schrollenhaidské lesovně s nádherným panoramatem blízkého vrchu Sokol a vzdáleného Roklanu.
Další usedlost na levém břehu se jmenuje “u Pechlera”, poněvadž zde bývala smolárna. Pak se dojde výš proti proudu potoka ke zdrži na něm, nedaleko níž dříve stával hamr, a k Podhamerskému sedlákovi, jak známo scénou s Podhamerským sedlákem v hornokvildské Pollaufově hospodě začíná román Karla Klostermanna “V ráji šumavském”. Konečně míjíme soustružnu zátek (Spunddreherei), náležející městské obci Kašperské Hory a přicházíme k už vzpomenutému Pollaufovu hostinci v Horské Kvildě.
P.S. Ve věhlasném prvním vydání průvodce, vydaného sdružením Deutscher Böhmerwaldbund čtyři roky po jeho vzniku, měl Engelbert Panni na starosti oddíl věnovaný Kašperským Horám a výletům do jejich okolí. Úryvek o Povydří náleží k těm vůbec nejzajímavějším pasážím knihy, připomínající už svou vnější úpravou slavné bedekry (Karl Baedeker založil jejich tradici v Lipsku roku 1827).
Zdroj: Roman Rudský a Miroslav KŮS ANDRES
