Špičník
🏔️ Špičník (1351 m) – tichý obr na hranici světů
Špičník (německy Großer Spitzberg) je zapomenutý velikán Šumavy, který stojí přímo na česko-německé hranici, mezi Blatným vrchem a Luzným. Ačkoliv nepatří mezi nejznámější vrcholy, nese v sobě zvláštní atmosféru opuštěnosti, drsnosti a čisté horské samoty.
🥾 Přístup a ochrana přírody
Vrchol Špičníku leží v I. zóně NP Šumava, a proto:
- ❌ nevede na něj žádná značená turistická trasa
- ❌ vstup na samotný vrchol je zakázaný
- ✔️ nejblíže se dá dostat po žluté značce od Březníku
Nejbližším legálním místem je cca 500 m východně od vrcholu, kde se otevírají krásné pohledy na hřeben směrem k Luznému.
🏞️ Krajina kolem Špičníku
Okolí Špičníku patří k nejcennějším šumavským lokalitám:
🌫️ Blatenská slať
Na severním úbočí vrcholu se rozkládá Blatenská slať, nejvýše položená slať Šumavy. Patří do komplexu Modravských slatí, největšího souvislého systému rašelinišť v ČR.
Typické je tu:
- mrtvé stojící kmeny smrků
- jemné zbytky mlh i během slunečných dní
- rašelinné tůně
- ticho, které jinde nenajdeš
🏚️ Samota Březník – brána k Špičníku
Pouhé 2 km severovýchodně se ukrývá ikonický Březník — magická samota, kterou Karel Klostermann zvěčnil v románu Ze světa lesních samot. Byla to oblast pašeráků, drsného klimatu a hlubokých lesních samot.
Odtud vede žlutá trasa, která se k vrcholu Špičníku přiblíží nejvíc.
🌲 Krajina „lesních koster“
Špičník a jeho okolí jsou ukázkou toho, jak příroda pracuje bez zásahu člověka. Mrtvé stromy stojí jako němí svědci kůrovcových kalamit, mezi nimi rostou nové mladé smrky a slatinná tráva.
Tahle krajina má poetiku:
- ostrý vítr v mrtvých korunách
- dlouhé stíny štíhlých kmenů
- světlo lámoucí se mezi zbytky lesa
Je to syrová, drsná a pravdivá Šumava.
⭐ Zajímavosti
- Špičník je 1351 m vysoký, tedy vyšší než například Poledník.
- Je to hraniční hora – česko-německé pomezí zde působí skutečně divoce.
- V okolí se nachází přísně chráněné rašeliniště, kde se nesmí chodit mimo cesty.
- Výhledy směrem ke Luznému patří mezi nejpůsobivější v této části Šumavy.
Zdroj: Roman Rudský
