Pivní hrnec

Pivní hrnec – tajuplný skalní strážce nad Teplou Vltavou

Pivní hrnec (německy Biertopf) je jeden z nejzvláštnějších a nejfotogeničtějších skalních útvarů celé Šumavy. Najdeš ho mezi Františkovem a Svinou Ladou, kde se jižní úbočí Janské hory (1 112 m n. m.) prudce sklání k silnici a kde současně Teplá Vltava vytváří výrazný meandr.

Z hustého lesa dnes vystupuje jen tiše a nenápadně, ale v minulosti to bylo výrazné orientační místo na staré obchodní stezce a zároveň přirozená krajinná dominanta.

🍺 Proč „Pivní hrnec“?

Název není náhoda.
Útvar vysoký asi 5 metrů, tvořený migmatitem s příměsí tmavé slídy, připomíná:

pivní hrnec, jaký se kdysi používal při domácím vaření piva
vysoký pivní korbel
nebo dokonce malý dřevěný soudek

Ať už ho člověk vidí jakkoli, jeho tvar působí jako něco, co sem nepatří – skoro jako by jej někdo postavil schválně.

První historická zmínka o jménu Biertopf sahá zřejmě až do roku 1531.

Nedaleká sklářská huť (z roku 1749) dokonce nesla název:

Biertopfhütte – Huť U Pivního hrnce

Později celá oblast získala jméno Franzensthal – dnešní Františkov.

📜 Pivní hrnec jako mezník a hranice

Před dnešním vzrostlým smrkovým lesem byl Pivní hrnec z dálky viditelný a sloužil:

jako orientační bod kupcům a formanským vozům
jako mezník staré hranice mezi Zdíkovskem a Vimperskem
jako pevný bod při popisu majetkových hranic už v roce 1668

Je fascinující, jak obyčejná skála mohla být po staletí jedním z nejdůležitějších bodů v krajině.

🚶‍♂️ Jak se k Pivnímu hrnci dostat?

Přístup je nenápadný, ale dobrodružný.

U odbočky Goldbrunské cesty (směr penzion, Nové Hutě 78) vstoupíš do lesa.
Lesní pěšina stoupá severozápadním směrem.
Po cca 240 metrech odbočuje jasná pěšina dolů k jihu.
Po 50 metrech dojdeš na skalní plošinu bez zábradlí — a tam stojí Pivní hrnec.

Dnes je výhled částečně omezený, ale dříve odsud bylo vidět:

na louku za mostkem přes Teplou Vltavu
na svahy Vysokého stolce (1 252 m n. m.)
a dál směrem k hranici

🔫 Květen 1950 – poslední akce „krále Šumavy“ Kiliána Nowotného

Pivní hrnec je bohužel také svědkem jednoho z nejdramatičtějších příběhů poválečné Šumavy.

Noc, kdy se vše změnilo:

Rok 1950, louka u dřevěného mostku přes Teplou Vltavu.
Kilián Nowotny, legendární převaděč známý jako „král Šumavy“, má dovést zpět do Československa dva muže pracující pro americkou CIC.

StB však nastražila léčku.

Když skupina překročila most:

👉 z plošiny přímo u Pivního hrnce
👉 se ozvala palba jednotek SNB

Tehdy bylo toto místo perfektním pozorovacím bodem.

Co se stalo:

Kilián předstírá těžké zranění a křičí, že nemůže chodit.
Pozornost strážců míří na ostatní.
Kilián využívá znalosti lesa, vbíhá do tmy a mizí…
Po překonání hranice je převezen do nemocnice v Grafenau.
Nikdy už se do ČSR nevrátil.

Ostatní členové skupiny dopadli tragicky:

Rudolf Veselý – doživotí
Bohuslav Beneš – popraven 8. června 1951 na Pankráci
Otto Grabmüller – 20 let
Franz Pösl – 10 let
Josef Pek – 25 let

Louka, mostek i Pivní hrnec byly tichými svědky událostí, které změnily životy desítek lidí.

U dřevěného mostku respektive na louce za ním se odehrála jedné květnové noci v roce 1950 událost, která ukončila převaděčskou činnost „krále Šumavy“ Kiliána Nowotneho. Tehdy měl za úkol (od amerického velitele zpravodajské služby CIC) dovést do Československa dva muže (Rudolfa Veselého a Bohuslava Beneše), kteří měli pracovat ve prospěch CIC. Skupinka osob vedená Kiliánem a jeho občasným komplicem Ottou Grabmüllerem ale tehdy padla do léčky nastražené Státní bezpečností (StB). Krátce poté, co „narušitelé“ překročili tok Teplé Vltavy ocitli se pod palbou příslušníků Sboru národní bezpečnosti (SNB) vedenou z plošinky před skalním útvarem Pivní hrnec. Tehdy byl z tohoto místa nejen výhled na louku za dřevěným mostkem,[4] ale bylo odsud vidět až na stoupající východní úbočí hory Vysoký stolec (1252 m n. m.).

V nastalém zmatku přestřelky se každá z osob snažila individuálně před střelbou ukrýt. Zásahu ale neušel Kilián, který předstíral hlasitý nářek spojený s hulákáním, že nemůže chodit. Pronásledovatelé se logicky soustředili na stíhání ostatních „narušitelů“ ze skupiny a Kiliánovi se mezitím podařilo zmizet v zalesněné stráni. Poté, co u můstku na chvíli osaměl, vyskočil a vběhl do lesa. Díky znalosti terénu zamířil po své staré stezce zpět do Bavorska, kde byl následně dopraven do bavorské nemocnice v Grafenau, kde byl ošetřen. Během následujících tří dnů a nocí byli ostatní tři členové jeho skupiny v šumavských lesích a bažinách pochytáni a postaveni před soud. Kilián Nowotny se do Československa již nikdy v životě nevrátil.

Otto Grabmüller odešel od soudu s trestem za velezradu a vyzvědačství ve výši 20 let těžkého žaláře. Kiliánův příbuzný – lesní dělník – Franz Pösl, který trojici stíhaných „narušitelů“ odmítl nechat u sebe v pronásledovateli (vojáky a příslušníky SNB) obklíčeném domě přespat, byl odsouzen na 10 let odnětí svobody. Rudolf Veselý byl odsouzen na doživotí a Bohuslav Beneš byl dne 8. června 1951 popraven v Praze na Pankráci Josef Pek, který poskytoval útočiště čekajícím osobám na přechod hranice, odešel s trestem 25 let odnětí svobody.